Zaměstnanec a zákon: Kdy musíte vrátit peníze a proč

Při výpočtu mzdy může dojít k chybě kvůli nedopatření ve mzdové účtárně nebo kvůli nesprávným podkladům. Chyby také mohou nastat špatným ověřením úkolové mzdy nebo v nesprávném počítání odpracovaného času. Kdy a kdo musí vrátit omylem vyplacené peníze závisí na pozici zaměstnance a na peněžní částce. Jaká jsou teda pravidla?

Zaměstnavatel může žádat vrácení přeplatku, pokud zaměstnanec o něm věděl nebo měl vědět

Zákoník práce stanovuje, že zaměstnavatel může požadovat vrácení neprávem vyplacených částek od zaměstnance, pokud zaměstnanec věděl nebo měl z okolností předpokládat, že částky jsou nesprávně určené či omylem vyplacené, a to do 3 let od jejich výplaty.

Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje ve lhůtě tří let od výplaty částky.

Modifikace povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení nastává, pokud je obohacený zaměstnanec, který by měl vrátit neprávem vyplacené peněžní částky. Jestliže zaměstnanec přijal platbu v dobré víře (nevěděl a nemohl předpokládat, že jde o chybně určené či omylem vyplacené částky), může si peníze ponechat. Posouzení, zda zaměstnanec věděl nebo měl vědět, je věcí konkrétního případu.

V případě soudního sporu o vrácení peněz musí zaměstnavatel prokázat relevantní skutečnosti. Zaměstnanec nemusí prokazovat svou neznalost například daňových předpisů.

Kvalifikace rovná se lepší kontrola výplaty

Není možné jednoznačně stanovit, kdy musí zaměstnanec přeplatek vrátit. Právník Richard W. Fetter uvádí případy, které favorizují právo zaměstnavatelů na vrácení peněz. V jednom případě zaměstnavatel chybně vyplatil zaměstnankyni plnou hrubou mzdu za delší dobu a poté chtěl zpět část odpovídající odvodům. Zaměstnankyně odmítla, ale Nejvyšší soud rozhodl, že musí peníze vrátit, protože jako účetní měla vědět, že vyplacená částka byla v hrubé výši a měla být snížena o odvody. Zaměstnavatel sice chyboval, ale zaměstnankyně musela bezdůvodné obohacení vrátit.

Jednání v dobré víře

Podobného omylu se dopustil i jiný zaměstnavatel, který vyplatil náhradu mzdy v hrubé výši bez odečtení odvodů. Dlouholetý zaměstnanec, řidič, musel přeplatek vrátit, i když nemá účetní znalosti, ale proto, že měl poznat rozdíl mezi hrubou a čistou náhradou. Soud rozhodl, že nemohl peníze přijmout v dobré víře. Kritéria hodnocení dobré víry zaměstnance jsou podle některých právníků problematická, protože například čerstvý absolvent by mohl zůstat bez postihu i jako vystudovaný vysokoškolák.

Odpovědnost

Nejvyšší soud se zabýval také případem, kdy zaměstnankyni ve státní správě byl určen vyšší tarifní plat, o dvě platové třídy více, než odpovídalo její pozici a práci. Chybu způsobila její šéfová, která jí tento plat přiznala. Zaměstnavatel tedy nežaloval účetní ani zaměstnankyni s vyšším platem, ale šéfovou, která za situaci nesla zodpovědnost.

Soud uvedl, že neprávem vyplacené částky má vrátit ten, kdo se jimi bezdůvodně obohatil. Pouze pokud obohacený zaměstnanec není schopen náhrady a byl při přijetí částek v dobré víře, odpovědnost přechází na toho, kdo chybu zavinil. Zaměstnavatel má tedy požadovat vrácení částek od zaměstnankyně, která je neprávem obdržela. Pokud zaměstnanec nebyl schopen rozlišit chybu a přijal peníze v dobré víře, nemusí je vracet. Viník musí škodu nahradit i v případě, kdy zaměstnanec, který peníze obdržel, je sice povinen je vrátit, ale není schopen tak učinit (např. kvůli exekucím, insolvenci, nebo protože peníze utratil).

Kompletní znění celého článku naleznete ZDE.

Víte, jaké chyby můžou ve mzdové účtárně nastat? A jak se jim vyhnout? To se dozvíte v našem školení CHYBY A JEJICH OPRAVY VE MZDOVÉ ÚČTÁRNĚ.