Kvalifikační dohoda a konec pracovního poměru

Pokud zaměstnavatel a zaměstnanec uzavřou dohodu o zvyšování kvalifikace, zaměstnanec musí setrvat v zaměstnání po sjednanou dobu nebo uhradit náklady na kvalifikaci (či jejich část). Co ale v případě, že pracovní poměr na dobu určitou skončí dříve, než je dohodnutá doba setrvání, a neprodlouží se? Musí zaměstnanec platit?

V rámci zvyšování kvalifikace zaměstnance lze uzavřít kvalifikační dohodu, která obsahuje závazek setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu, nejdéle však 5 let. Pokud zaměstnanec tuto dobu neodpracuje, musí uhradit zaměstnavateli náklady, které na jeho kvalifikaci vynaložil (např. spoluúčast na školném).

Výjimky z povinnosti úhrady nákladů na kvalifikaci

Pokud zaměstnanec nesplní svůj závazek z kvalifikační dohody jen částečně, jeho povinnost uhradit náklady se poměrně sníží podle odpracované doby. Existují však situace, kdy zaměstnanec náklady hradit nemusí, aniž by to znamenalo neplatnost dohody – náklady pak nese zaměstnavatel.

Povinnost úhrady nevzniká, pokud:

• zaměstnavatel přestal poskytovat sjednané plnění kvůli dlouhodobé nezpůsobilosti zaměstnance bez jeho zavinění,
• pracovní poměr skončil výpovědí od zaměstnavatele (s výjimkou porušení pracovní kázně) nebo dohodou z organizačních důvodů,
• zaměstnanec nemůže vykonávat práci ze zdravotních důvodů souvisejících s pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo jinými zdravotními omezeními,
• zaměstnavatel nevyužíval získanou kvalifikaci zaměstnance po dobu alespoň 6 měsíců v posledním roce.

Zákoník práce však neřeší situaci, kdy pracovní poměr skončí uplynutím sjednané doby.

Úhrada nákladů při neprodloužení pracovního poměru

Pokud je kvalifikační dohoda uzavřena se zaměstnancem pracujícím na dobu určitou, může nastat problém, pokud nedojde k prodloužení pracovního poměru. V takovém případě zaměstnanec zpravidla musí uhradit poměrnou část nákladů, protože skončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby není zákonným důvodem pro osvobození od platby.

Jelikož se při uzavření dohody předpokládalo prodloužení pracovního poměru, neplatnost dohody samotné tímto faktem nevzniká. Pokud však zaměstnavatel ztratil zájem na stabilizaci zaměstnance a pracovní poměr neprodloužil, může soud posoudit požadavek na úhradu nákladů jako odporující dobrým mravům.

Zaměstnanec v pracovním poměru na dobu určitou může při uzavření kvalifikační dohody oprávněně předpokládat, že zaměstnavatel má zájem na jeho dalším setrvání. Pokud se však situace změní a zaměstnavatel pracovní poměr neprodlouží, důležité jsou důvody této změny.

Jestliže zaměstnavatel zneužil svého práva například proto, že se chtěl zaměstnance zbavit kvůli jeho kritice či obhajobě práv, může být požadavek na úhradu nákladů v rozporu s dobrými mravy a zaměstnanec by platit nemusel. Naopak pokud důvodem bylo nesprávné pracovní chování, nízká výkonnost či porušování kázně, náklady by uhradit musel.

Klíčová je proto následná dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pokud k ní nedojde, rozhodující bude posouzení situace soudem.

Kompletní znění článku naleznete ZDE.

Zajímají vás další témata z oblasti personalistiky? Podívejte se na naši nabídku!