Novela zákoníku práce a nepřetržitost

Novela zákoníku práce, účinná od 1. června 2025, upraví čerpání dovolené při ukončení pracovního poměru. Změna se týká nepřetržitosti pracovněprávních vztahů a jde spíše o technickou úpravu než zásadní novinku.

Nepřetržitým pracovněprávním vztahem se rozumí také situace, kdy na skončený vztah ihned navazuje nový vztah u stejného zaměstnavatele, případně pokud mezi nimi uplynou pouze dny pracovního klidu (soboty, neděle a svátky). Pokud mezi vztahy proběhne jakýkoliv počet pracovních dnů, jde o dva samostatné pracovněprávní vztahy.

Nepřetržitost a dovolená

Nepřetržitost má význam také pro nárok na řádnou dovolenou. Podle § 216 odst. 1 zákoníku práce se za nepřetržité trvání pracovního poměru považuje i situace, kdy ihned po skončení pracovního poměru navazuje nový pracovní poměr u stejného zaměstnavatele, což ovlivňuje splnění podmínky 52 týdnů pro nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo alespoň 4 týdnů pro poměrnou část dovolené.

Příklad: Pokud zaměstnanci skončí pracovní poměr v pátek 25. dubna 2025 a nový začne v pondělí 28. dubna 2025 (mezi nimi jen víkend), jde o nepřetržitý pracovní poměr, a dovolená se počítá jako jeden celek bez možnosti proplacení při skončení prvního poměru. Pokud by však nový pracovní poměr začal až 29. dubna 2025, vzniknou dva samostatné pracovní poměry, protože mezi nimi je jeden pracovní den.

Nepřetržitost a dohody

Nepřetržitost pracovněprávních vztahů se vztahuje nejen na pracovní poměry, ale také na dohody konané mimo pracovní poměr (dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti). Přestože § 216 odst. 1 zákoníku práce zmiňuje pouze pracovní poměr, podle § 77 odst. 2 zákoníku práce platí ustanovení o pracovním poměru také pro dohody, s výjimkami, mezi něž řádná dovolená nepatří.

Plánovaná legislativní úprava § 216 odst. 2 zákoníku práce tento princip výslovně upřesňuje, aby předešla nejasnostem a potvrdila, že pravidlo nepřetržitosti platí jak pro pracovní poměry, tak pro dohody a jejich vzájemné kombinace.

Dovolená na konci roku

Nepřetržitost pracovněprávních vztahů má vliv na čerpání a proplacení dovolené, zejména u dohod konaných mimo pracovní poměr. Pokud zaměstnavatel se zaměstnancem sjednává opakující se dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti vždy na kalendářní rok, které na sebe bezprostředně navazují, jedná se o jeden nepřetržitý vztah. V tomto případě nelze dovolenou při skončení první dohody proplatit, protože pracovněprávní vztah nekončí.

Příklad: Zaměstnanec měl sjednanou dohodu o provedení práce od 1. ledna do 31. prosince a následně další od 1. ledna následujícího roku. Jelikož dohody na sebe bezprostředně navazují, počítají se jako jeden celek. Proto dovolenou z první dohody nelze proplatit a musí být dle § 218 odst. 1 zákoníku práce vyčerpána ještě v roce jejího vzniku. Zaměstnavatel má povinnost čerpání určit v příslušném roce, s výjimkou překážek u zaměstnance či naléhavých provozních důvodů. Převod dovolené do dalšího roku není možný, protože převádět lze pouze dovolenou nad 4 týdny ročně, což se u dohod zpravidla nestává.

Kompletní znění článku naleznete ZDE.

Zajímají vás další novinky, které přinese novela zákoníku práce? Přihlaste se na školení FLEXINOVELA ZÁKONÍKU PRÁCE VE MZDOVÉ A PERSONÁLNÍ OBLASTI A DALŠÍ ZMĚNY s Ing. Růženou Klímovou.